Karate

Vteřina nepozornosti

16. března 2010 v půl druhé jsem měla telefon od Davida ze školy. "Neděste se, ale David vběhl pod auto a je v nemocnici. Nejspíš má vymknutý kotník." No, rozhodně se nedá říct, že bych se neděsila. Protože učím na škole, která je hned vedle nemocnice, byla jsem tam během 5-ti minut. Přesně v okamžiku, kdy pan doktor vycházel z ordinace a říkal něco ve smyslu, že to je špatné. Naštěstí mluvil jenom o Davídkově noze. Zlomené obě kosti na pravé noze těsně nad kotníkem obě kosti dost posunuté. Následovala několikahodinová operace, lékaři kosti zajistili dráty a nožku uložili do sádrové dlahy. Všechno vypadá dost dobře, jenom je problém v tom, že obě kosti byly zlomené v růstových štěrbinách, tedy v místech, která zajišťují růst kosti. I dráty musely být umístěné tak, že dráždily tyto štěrbiny. Po třech týdnech tedy musely být dráty odstraněny (nikdy by mně nenapadlo, že něco takového se dělá naživo a bez umrtvení. Fuj.) Potom ještě čtyři týdny nechodící dlahu a nakonec rehabilitace. Jak dlouho bude trvat, než Davča nohu úplně rozcvičí, těžko říct. Jestli mu zůstanou, nebo nezůstanou trvalé následky, se uvidí až během dvou let. Ale je to bojovník, takže 25. května zkusíme, jestli zvládne trénink. Alespoň posilovačky, postoje a údery. Překroky a kopy ještě asi nepůjdou, protože po sedmi týdnech, kdy nemohl nohu používat, má skoro úplně atrofované lýtko a částečně i stehno,  ale doufáme, že na soustředění, v červenci už bude moct cvičit bez omezení.